Dobro zosobňuje absolutně vznešenou definitivní platnost, která jakémukoli jednání může vtisknout charakter nepodmíněnosti, přesahující každý jednotlivý účel. Ve své plnosti a síle se projevuje pouze v samotném živém Bohu. Toto Boží dobro je v permanentním spojení s každou lidskou bytostí prostřednictvím svědomí. Výzva všeobjímajícího božského dobra, aby bylo činěno v rámci neustálých životních situací. Nekonečný život chce mravním činem získat pozemskou podobu. Svědomí vyjadřuje věčný požadavek Boha na konání dobra, čímž zprostředkovává vstup věčnosti do lidské časovosti. V každém lidském nitru na svědomí působí Boží vůle! Tento základní princip svědomí však není předem dán, neboť se utváří procesem vnitřního zrání a vnější zkušeností. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze