Historická studie se zabývá v prvních dvou kapitolách přehledem a kritikou dosavadních názorů o nejstarším období českých dějin, a to zejména u Palackého, školy Gollovy a některých současných historiků. Další kapitola je věnována kritice pramenů, načež je zkoumán nejprve stav a rozsah výroby mezi 10. a 12. stoletím, rodová společnost a její přežitky i postavení venkovského lidu. Autor dospívá k názoru, že v 10. - 12. století převážná většina lidu žila již ve feudální závislosti. Čechy v té době neznaly otrokářský řád, třebaže otroci se ještě vyskytovali. Rychle v té době vzrůstal vliv kněžstva, které se začátkem 13. století stalo samostatnou složkou feudálního řádu. Nezachovaly se doklady nějakých velkých vzpour venkovského lidu z uvedeného období, z toho autor vyvozuje, že podmanění venkovského lidu a jeho vzpoury nutno klást do doby před 10. stoletím, z níž se nezachovaly doklady. - Připojeny jsou exkurzy o Kosmově líčení pohanské doby, o listinách jako pramenech a o tvaru polí a vesnic.