Proslulá báseň Sv. Čecha líčí fantastické, blíže neurčené exotické prostředí, kde zotročený národ těžce pracuje pro své utiskovatele, hořce žaluje na svůj osud, zároveň však s prudkým, revolučním vzdorem připravuje odplatu. V první části, oddělené střední epickou vložkou o nešťastné lásce dvou mladých otroků, mají převahu žaloby na těžký život otroků, nenávistná prokletí otrokářům a pohrdavá odsouzení zrádcům z vlastních řad, kteří se za kus chleba nebo "hrnec ztuchlé rýže" ponižují před krutými pány, nebo se stávají jejich pomahači a s jestě větší krutostí se chovají k svým spoluotrokům. V části druhé zaznívají hrozebné zvuky blížící se odvety. Nadšený hymnus na volnost přechází přímo v apostrofu zničující bouře, která zpustoší všechno, co je pánovo a cyklus je zakončen slavnostní visí budoucího světa, v němž nebude otroků a okovů, křivdy a útisku, nýbrž jen volní, svobodně pracující, radostní lidé budoucnosti. (Podle K. Krejčího.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR