Interpretace nás zavazuje k pozitivistickému výkladu reálně existující morálky, k popisu morálních faktů, jakoby byly bezprostředně přístupny našemu chápání. Morální fakta sice existují, avšak nezáleží pouze na jejich popisu, nýbrž výkladu. Všichni tudíž musíme interpretovat morálku, kterou společně sdílíme - interpretaci lze následně potvrdit či zpochybnit. V případě tohoto sporu je nezbytně nutné vrátit se k morálním hodnotám či principům coby textu a k jeho čtenářům. Čtenář se stává autoritou, neboť se může přiklonit na jednu stranu sporu. Mínění však prochází permanentní proměnou, proto se jedná o dočasnou autoritu a spor znovu začíná... V interpretaci má své kořeny sociální kritika, zosobňující činnost individuí, jež jsou většinou rovněž příslušníky společnosti a veřejně hovoří k jiným členům společnosti - sociální kritika má podobu společenské činnosti. Z tohoto hlediska Walzer přistupuje k analýze rozporů, spojených s danou problematikou (kupř. odhalená či interpretovaná morálka, vnější nebo vnitřní kritika). Podobu těchto rozporů odhaluje na prorocké praxi ve starém Izraeli coby nejranějším příkladu sociální kritiky. Zdroj anotace: Web obalkyknih.cz