Román výrazného německého prozaika je psychologickým portrétem dezertéra z konce druhé světové války, na jehož příběhu ukazuje autor traumata, úzkosti a obavy, s nimiž se potýkali obyčejní příslušníci nacistické armády. Voják Walter Proska dezertoval k Rudé armádě ve chvíli, kdy už bylo nad jeho síly snášet válečné útrapy, umocněné šikanou a strachem. Uvědomoval si, že už ani neví, za co bojuje, vzrůstaly v něm pochybnosti a po smrti nejbližšího kamaráda se proto rozhodl vzdát se nepříteli. Po skončení války se Proska ocitl v sovětské zóně, v ovzduší plném nedůvěry a podezírání, kde je stejně blízko k smrti jako ve válečném konfliktu. I proto ho zde začnou trápit otázky, zda čin, k němuž se odhodlal, měl smysl, zda mu opravdu přinesl spásu, pocit klidu a vyrovnanosti. V románu, napsaném na počátku padesátých let, autor zůstal věrný svému celoživotnímu tématu: rozebrat jednání příslušníků německého národa ve válečném období, jejich fanatismus, následné vystřízlivění či nesnadnou denacifikaci, projevující se v odstraňování zrůdné fašistické ideologie, která v myslích mnoha lidí stále přetrvávala. Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně