Kniha složená ze dvou krátkých básnických sbírek Dopisy a Démanty v nás popisuje vývoj osobních postojů ze druhé poloviny 90. let a zároveň navazuje na sbírku Když nastává odliv nadějí z předchozího období. Zatímco posledně jmenovaná kniha je reakcí na vývoj ve společnosti, Dopisy a Démanty v nás jsou především osobním vyjádřením, i když i v nich se objevují prvky apelující na chování člověka ze společenského hlediska. Například báseň Jen těm, kdo touží hledat v hlubinách není jen osobním vyznáním, (jedná se o skutečně odeslaný dopis konkrétní osobě), ale obsahuje i naději, že vedle negativních jevů jako jsou války, faleš, přetvářka, snobismus, existují i věci, které člověka povznáší, jako je čistá láska nebo vědecké poznání přírodních zákonů. Druhá část Démanty v nás je radostnou oslavou života, světla na konci dlouhé cesty ztemnělým údolím, nadějí, že v člověku převládne to lepší a jednou najdeme na dně svých duší čisté démanty, jak říká závěrečná báseň souboru. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU