O nacismu se před malým Christianem mluvilo šeptem. Bylo to monstrum z temné minulosti, pro mladého kluka zlověstné, ale zároveň přitažlivé. V prostředí bývalého východního Německa, které pohlcovaly liberální reformy toho západního a které od války zůstalo společensky homogenní, neztratila rétorika silného a samostatného státu nikdy na přitažlivosti, podobně jako ideál mužství definovaný vojenskou strohostí. Stačilo zajít na první demonstraci, na první koncert a z Christiana se stal neonacista...