Antologie netradičních ukázek lidové tvořivosti, která je posbíraná ponejvíce z nápisů ze suterénních místností, z hospodského folklóru nižších cenových skupin či z kreseb zanechávajících často nesmazatelnou stopu ve školních lavicích. V této "ošatce lidového humoru" editoři dokazují, že lidová poezie neustále žije, že se rodí třeba v temných zákoutích veřejných lokálů, kde anonymní tvůrci mají potřebu zanechat své dojmy a svědectví vyryté do stěn prostorů, majících sice zvláštní vchod, nicméně úzce souvisejících s tímto prostředím. Jde o tvorbu, jež nachází svou inspiraci v místech, kde se duch původce mnohdy osvěžuje tak mocně, že mu poté záleží spíše na vyjádření jadrného obsahu než na povznášející básnické formě. Nejde tedy v žádném případě o poezii nadčasovou, ale o zachycení pouhé chvíle, v níž se nashromáždí energie potřebná k vyjádření impulzivního tvůrčího přetlaku. Jeho úroveň je proto značně kolísavá a nedosahuje "nadosobní výšiny", v daném okamžiku je však psána (byť vulgárně-naturalistickým jazykem a s opileckými povzdechy) upřímně, mnohdy i se steskem a lítostí. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze