Fiktivní deník litevské dívky, odvlečené v roce 1941, po anexi Litvy Sovětským svazem, spolu s matkou a bráškou do pracovních táborů na Sibiři. Patnáctiletá Lina se octne se svou rodinou a statisíci Litevců v první vlně deportací do pracovních táborů na Sibiři. Umělecky nadaná dívka prostřednictvím kreseb zaznamenává všechny hrůzné zážitky, jichž je svědkem. Přirozeným jazykem, spíše konstatujícím drastické události, přibližuje nelidské poměry v lágrech, chování příslušníků NKVD i vězněných spoluobčanů. Přes všechny hrůzy Linu i její blízké drží při životě touha přežít a podat svědectví. Kniha je i oslavou Litevců a jejich touhy po svobodě, která byla naplněna až v roce 1990, kdy Litva znovu získala samostatnost. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze