Další sbírka básní českého vysokoškolského pedagoga, působícího na univerzitách v severní Americe a v Evropě. Výrazně filozoficky zaměřená poezie vypovídá o mnohdy absurdním postavení člověka v současném světě. Na jedné straně tlumočí jeho nesmírný vědecký pokrok, který ovšem v některých případech nepodporuje jeho duchovní rozměr a utápí se v samoúčelnosti i nepochopení. Jakoby se lidský jedinec pohyboval v uzavřeném kruhu a jen s obtížemi přijímal doteky kultur, jejichž je nedílnou součástí. Snad právě tudy vede cesta zpět k životním hodnotám, přes vnímání obrazů a starých literárních eposů – a především přes blízkost přírody, přes zmrtvýchvstání okoralého citu nebo i znovuobjevování starých dřevěných zvonic, jejichž hlas zasáhne srdeční komoru. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze