Ještě častěji než dříve se básnířka dotýká ran - ať už jsou to osobní zranění zmiňovaná jen s ostychem a v náznaku, anebo hluboké rány a nezhojitelné jizvy, které už navždy poznamenaly člověka jako "živočišný druh". Jména obětí holokaustu jsou tu znovu vyvolávána a pečlivě vyslovována, pozorně a pomalu, s úctou ke každé lidské bytosti, která se stala obětí nesmyslného zla. Jsou tu i vyhnaní, ti, jimž bylo ukřivděno, nezvěstní, ztracení a opuštění. Je to poezie plná nejen soucitu, ale nejhlubšího soucítění - skutečné empatie, opravdové lásky k bližnímu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU