Výbor z poezie významné polské básnířky dvacátého století, jejíž tvorba je svou formou a závažností přirovnávána k dílům nobelistů Wislawy Szymborské a Czeslawa Milosze. Důležitým mezníkem v poezii a životě Anny Kamieńské se stala roku 1967 smrt jejího manžela, básníka Jana Śpiewaka. Tato událost zcela zásadním způsobem ovlivnila její následující tvorbu a převážně právě verše z tohoto období jsou zařazeny do tohoto výboru. Kamieńska i nadále zkoumá silné citové pouto a propojení, láska se však zároveň projevuje i jako symbol tichého zármutku, jenž vede i k dosažení hlubokého náboženského poznání. Básnířka se pořád nedokáže smířit s odchodem milované bytosti a východisko hledá v biblických textech, jež zmírňují její bolest, přinášejí inspiraci a mnohdy, alespoň na chvíli, i vnitřní harmonii a smíření s osudem. I proto v jedné stručné básni stav své trýzněné mysli charakterizuje tímto způsobem: "Znovu se otevřela ve mně ta rána / kterou se prodírá světlo". Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze