Výběr z rozsáhlého básnického, prozaického a divadelního díla Pavla Rejchrta, které vznikalo od konce šedesátých let 20. století a bylo neustále citlivě přepracováváno i doplňováno o nové práce a texty. V této knize, kterou lze chápat i jako určitý doplněk k Rejchrtovu předešlému výboru "Pustinami k díkůvzdání", se autor vrací především k tvorbě pocházející ponejvíce ze sedmdesátých až osmdesátých let. Tyto práce pak doplňuje novými reflexemi, případně je přepracovává, vždy se ale snaží, aby v žádném případě nenarušil vývojovou koncepci svého díla. V Rejchrtových návratech tak nacházíme esejistické úvahy, které jsou obměňovány beletristickými texty jak v poezii, tak i v prozodické rovině. Všechny texty jsou napsány kultivovaným, cizelérsky vytříbeným jazykem, dbajícím na vysokou kulturu slova, na intenzitu duchovního prožitku i na případnou filozofickou výstavbu dialogů. Proto je jedním z vrcholů publikace nepochybně drama „Dům světa“, v němž autor v metaforické improvizaci předkládá svůj pohled na svět s důrazem na konfesi víry jako jedné z neměnných a nejvyšších lidských hodnot. Zdroj anotace: Městská knihovna v Praze