Pro ženy co jsou v naději, ale nejen pro ně... Bylo, nebylo. Ale to se ví, že bylo a ty světe co světem stojíš, zboř se, chceš-li, bylo, je a bude. Vyprávění dospělých o dětech a dětí o dospělých, nebude po hříchu nikdy dost. A což teprve, když povolíme uzdu fantazii a necháme zapoložvatlat ty ještě nenarozené, pravdomluvné než projdou slavobránou matčina lůna, aby pak odstřihnuti, poprvé vešli na promenádu času co život odměřuje. Sny, představy a touhy se jim zhmotní a jejich mámy dostanou konečně šmrnc reality. V bříšku totiž jsou si ještě všichni rovni a věrní, kde baba NENÁVIST se zlou ZÁVISTÍ, tam mají ještě červenou. V tomto příběhu není důležité, o které z nich se jedná, a ani jazyková bariéra či barva pleti, národnost a náboženství, věčné cesty od boha k bohu, od války k válkám nic z toho tu nehraje pražádnou roli. Všichni ti malincí mají jen svá přání a sny, jimž jen oni sami rozumějí a pojímají je jako překrásnou ouverturu v průpravách na start do života samotného. Ještě jsou nazí, mokří, nedočkaví a hýčkáni. Toto vyprávění, nebo příběh, chcete-li, věnuji především všem maminkám, nalézajících se v čase naděje. Držím pěsti a přeji jim, aby ve svých mateřstvích naslouchaly co nejvíce srdcem a tak se ještě více propojily s nováčky ve svých zvětšujících se bříškách a třeba jen něžným slůvkem občas zředily jejich samotu. Taky těm čtenářům, kteří čtou jen tak ze zvědavosti, tedy všem těm chci vzít jejich hlavu do dlaní v místech co jsou spánky, abych je tak svedl do města Ostravy, jejíž komíny se už dávno staly nekuřáky a horké hlavy plné rekordů jednou provždy vychladly. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU