„Jak jednotlivec, tak i celá doba může dělati znamenité pokroky v poznávání pravdy a pokulhávati při tom silně ve chtění dobra.“ Tato slova byla pověděna před sto lety a přece se zdá, že jsou určena zrovna pro naši dobu. Mluvíme sebevědoměji o pokroku než všecky generace před námi; opájíme se obrovskými úspěchy vědy a techniky - zapomínáme však na otázku, nevázneme-li snad nebo nejsme-li dokonce na ústupu v tom, co je právě nejdůležitější: v panování člověka nad přírodními silami v jeho vlastním nitru, v moci osobnosti nad životem a osudem ... Všecky ty vymoženosti vědy a techniky nám jen tehdy mohou přinésti požehnání, když je bude hodně vyvažovati kultura duše a pěstování povahy. Čím větší je totiž naše pravomoc nad světem hmotných statků se vším jejím pokušením k všelikému zneužívání a s jejím nevyčerpatelným ponoukáním k novým a novým potřebám, tím více přibývá nutnosti hodně posíliti a prohloubiti duševní stránku naší povahy. Toto umění se zakládá na etické výchově dlouhých staletí, v kterých stálo v popředí kultury krocení lidského nitra, technika sebepřemáhání, pedagogika oběti a inspirace lásky. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU