Námět neobvyklý v naší literatuře je úplnou novinkou v kmenové hanácké tvorbě. Prostředí skalařů a chalupníků, kováře a ševce, vyplněné dřinou i neústupností vůči přírodě a často i k nejbližšímu, jež autor poznal nad rodným domkem již v dětství, zpřítomnil jako nezbytný prvek k hnětení Franckovy povahy i k pochopení Oldřišky a Kristiny. Vesnický dělnický román J. Koudeláka buduje na bohatém prožitku rodové tradice i na zkušenostech z rodného kraje kolem Seničky, kde se v několika skalách v autorově dětství lámával kámen. Obě tyto vrstvy, vytvářející bezpečnou základnu pro vlastní dějovou osnovu i povahokresbu a krajinomalbu, střídmě a přesvědčivě zvládají všechny epické předpoklady k účinnému rozvedení skladby. Koudelák Jde za konkretní platnost věcí a vztahů, proniká jejich citovým i rozumovým rejstříkem k poznání nové skutečnosti, dotváří se příkladného ethosu dělné osobnosti. Na všedním námětu dovede úsporně zvládnout povahopis muže i ženy, věrohodně a citlivě vyvolá ovzduší rodinných krisí, pozorně a průkazně sleduje život skalařů i drobných řemeslníků. Román Skála puká nebyl pouze napsán, ale vpravdě komponován, jeho jednotlivé kapitoly nejsou pouhým úsekem nebo odrazem života, nýbrž typisací, zmnožením a znásobením v otevřené mužnosti a přímosti pohledu. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU