Autor, jeden z nejvýznamnějších spisovatelů Latinské Ameriky (1889-1928), procestoval ve 20. letech jako člen vládní komise málo dotud známé oblasti v poříčí Orinoka a Amazonky. Na této výpravě poznal nehostinnost přírody a zběsilou honbu za kaučukem, představujícím tehdy vítaný a spolehlivý zdroj bohatství, a viděl také, jak nelidsky zacházeli majitelé kaučukových plantáží s dělníky. Věrný a přesvědčivý obraz tohoto novodobého otrokářství podal ve svém jediném prozaickém díle, jímž se rázem zařadil mezi klasiky latinskoamerické literatury a mezi přední pokrokové spisovatele světové (sovětská kritika hodnotí dílo jako "jeden z nejlepších sociálních románů dvacátých let 20. století"). Ústřední hrdina románu, básník Arturo Cova, jehož milostný příběh a dobrodružné putování pralesem autor líčí, má mnoho autobiografických rysů. I když román vyznívá bezvýchodně a pesimisticky, podařilo se autorovi upozornit na hrůzné poměry v kaučukovníkových lesích a ukázat neudržitelnost společenského systému, jehož hlavním rysem je "lačnost po zlatě". Zdroj anotace: Národní knihovna ČR