Studie o francouzském spisovateli (vl. jm. Henri Beyle, 1783-1842), který svým dílem (Červený a černý, Parmský klášter, Lucien Leuwen, O lásce a j.) podal pronikavý obraz vlády finanční francouzské aristokracie v1. letech jejího panství za "červencové monarchie". Stendhal nenáviděl panství despotismu a peněz a spravedlivě soudil současnou společnost, její přetvářku, proradnost, nástrahy, intriky, sobectví, prospěchářství, nemorálnost, dravost a bezohlednost. Bojoval proti temnu a pokrytectví, ukázal na zatuchlost a rozpory i na nutný zánik celého řádu vlády měšťáckých zbohatlíků. Zobrazil příznaky vnitřního sociálního rozkladu buržoasie už v jejích počátcích. V závěrečné kapitole "Stendhal a dnešek" posuzuje tento habilitační spis Fischerův, jak Stendhalovo dílo znehodnocovali a skreslovali dřívější kritikové (Vodák, Vrchlický, Šalda), kteří je vytrhovali bezděčně či záměrně z prostředí jeho doby, a jak jedině Správného lit. historického zhodnocení, jakožto dědici materialistických myšlenek 18. století a neohroženému kritikovi nastupující buržoasie, se mu dostává až v dílech dnešních soc. realistů. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR