"Hrdina povídky Petr Popelský byl slepý od narození. Už v raném dětství přijímal svou slepotu jako neštěstí. Po čase se mu zdá, že je navždy vyobcován ze života do temného světa, ohraničeného od všech vidomých lidí. Rozvíjísevněmsobectví a despotismus, hrozí mu, že se slepota stane jeho jediným duševním zážitkem." (Z předmluvy). Ale chlapec je nevšedně hudebně nadán a jeho strýc revolucionář si umíní, učinit z něj platného členalidskéspolečnosti."Zásahemstrýce odvrátí Petr pozornost od svého neštěstí a pozná, že je na světě ještě více a bolestnějšího hoře. Přimkne se k lidu a snaží se mu i ve své temnotě dávat štěstí a krásu. Doroste v umělce hudebníka."(J.Feřtová)."Místobezútěšného, slepecky sobeckého strádání nosí v duši pocit skutečného života, cítí i lidské hoře i radost člověka. Prohlédl a umí připomenout šťastným osudy nešťastných..." (Z knihy). - Román vyšel tiskem po prvépředvíce nežšedesátilety. Zdroj anotace: NKP