Strhující román francouzského realisty (1821-1880) z trojice Balzac, Flaubert, Zola. Dcera karthaginského vojevůdce Hamilkara z konce 3. stol. před naší érou je tu symbolem rychle bohatnoucího azahálčivéhoobchodnického,foinickéhoměsta v sev. Africe v sousedství Tunisu. Městští patricijové bohatnou nejen výnosným obchodem ve Středomoří, ale i vyssáváním otroků a násobícím se vyděračstvím okolních krajů. Věčným honem za ziskykořistíjak ze země,tak z práceotroků a chuďasů. Karthago se octlo po prvé punské válce v bojích s vlastními žoldnéři, sehnanými z celého Středomoří, jimž váhalo platit. Flaubert několikrát naznačuje, jak by bylo postačilospojenívykořisťovaných kmenůa tříd veměstě k svržení nadvlády punských boháčů. Za každé situace si však ví rady typický starověký kapitalista, karthaginský patricij Hamilkar, otrokář a boháč ovládající celé město. Ale již tehdy sezačínáproti jeho válečnépoliticeformovat strana míru, představitelka další společenské třídy města. Vztah autorův k látce je tak realistický (na př. popis Hamilkarova účtování po návratu z válečné výpravy se správci jeho jmění, nebopopiskaždodenníhoživota vevojenském táboře i v rodinách, vylíčení bitevního zápolení, či postižení differenciace tříd ve městě), že F. rázem stanul v čele francouzských prozaiků. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR