Drašar-Michl se stal řádovým knězem nikoliv z vnitřního přesvědčení, nýbrž z tlaku poměrů hmotných. V piaristickém řádu viděl základnu pro svou činnost spisovatelskou a buditelskou, ale těžce nesl pouta řádovéposlušnostiakněžskéhobezženství. Věří, že svoboda r. 1848 zruší i celibát. Ale revoluce je potlačena a Drašar se cítí její obětí. Svůj nerovný boj s bachovskou reakcí vede však dále: přestoupí k církvi augsburské a doufá, žesestaneevangelickým kazatelem.Hyne však vinou reakčních předsudků společenských jako jeden z posledních - dožívaje se alespoň nakrátko vyžití erotického. "Byl srdce šlechetnýho a nevzdělaný lidi mu nerozuměli" charakterisujepodruhFilipitupost vládnoucí třídy,která ubila osamoceného bojovníka a křehkého člověka. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR