Zajatec Hans Holler diktuje v ruské nemocnici osetřovatelce Marusje své válečné zážitky. Před očima nám defiluje celý život sudetského Němce: z pasivity se stal členem strany, z protekce slouží za války v zázemí (a toprávě v Praze,kde ho pronásledují vzpomínky na studentská léta, kdy ještě nebyl nacistou a nadčlověkem), z humanity nechce střílet do vězňů a rukojmí, ale ze slabošství není schopen ani toho, aby se - přeložen na ruskou frontu-dal zajmout. K poznání i odhodlání přichází v posledním okamžiku, kdy padá pod ruským granátem. Po ráně fysicky oslepne, ale duševně prohlédne - odhodlán vydat svědectví o sobě i o těch druhých, poněvadž "na laviciobžalovaných nepatří jen vysocí a nízcí vrahové a paliči. Hitlerové a jim podobní, ale též Hollerové." Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně