Autor zmiňuje dvě existující teorie. Část historiků (V. V. Tomek) chápe právní řády německé kupecké osady, která v pražském podhradí u kostela sv. Petra na Poříčí a později u sv. Mikuláše na velkém tržišti existovala na určitých základech už v 2. pol. 11. stol. a obdržela privilegium od knížete Soběslava II., jako východisko pražské městské ústavy. Postupné proměnění této osady v město klade už do doby panování Přemysla I. Jiní odborníci (J. Čelakovský) se domnívají, že pražské město mohlo být založeno jen zvláštním formálním aktem panovníka, kterým byl Václav I., a že na město byla povýšena stará česká trhová osada při kostele Panny Marie před Týnem, jejíž trhový rychtář se stal rychtářem městským. Autor ve své studii popisuje poměry v pražském podhradí ve 12. a 13. stol. a na základě vlastních bádání pak vyslovuje názor, že původcem města se stal skutečně Václav I., který vymezil jeho hranice a zajistil mu právní postavení, ale nevyužil pro tyto účely místních obyvatel, nýbrž povolal kolonisty pravděpodobně hlavně z jižního Německa, kteří v novém městě od počátků zavedli norimberské právo jako normu právního života. Místem založení se stalo okolí kostela sv. Havla, kde bylo k dispozici rozsáhlé volné prostranství a kde mohlo vzniknout nové, nikoli královské (jako u kostela P. Marie před Týnem), nýbrž městské tržiště. Lokátorem města byl pozdější mincmistr Eberhard. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR