Ve "Dnu po revoluci" (1. samost. vyd. r. 1925) vypráví M. o své cestě do Sovětského svazu, kterou podnikla jako delegátka na 3. sjezd komunistických žen v Moskvě r. 1924. Po zážitcích v kapitalistickém Polsku tím kontrastněji vystupuje sovětská skutečnost. Nadšená pozorovatelka referuje o sjezdu Kominterny, o dětech, obdivuje se bojovnosti literatury a divadla. Prochází továrnami a moskevskou ulicí a hovoří se sovětskými lidmi. Výsledným dojmem tohoto pobytu je konstatování, že "starý svět se rozkládá bez pomoci a nikdo ho neželí. Neboť, hle, již se rodí nové Rusko". V r. 1938 prožívá M. v Sovětském svazu 1. máj. Ze síly Sovětského svazu čerpá naději v dobrý osud své země. Budování po Velké vlastenecké válce sleduje M. v cyklu "Deset tisíc kilometrů nad Sovětským svazem" (1. samostatné vyd. 1947). Poslední oddíl sborníku nazvaný "Rok 1952", ukazuje Sovětský svaz dneška, vypráví o moskevských mnohopatrových domech, o metru, o Volžsko-donském průplavu, o stalinské přeměně přírody, o budovatelském úsilí sovětských lidí. Zdroj anotace: Národní knihovna České Republiky