V románu o moskevských studentech literární fakulty pedagogického institutu řeší autor (sám absolvent tohoto ústavu, vysokoškolák dělnického původu, nar. 1925) nejživější problémy morálky, etiky, poměru k samostatné vědecké práci a politického vyspívání sovětské poválečné inteligence. Na příběhu dvou studentů protichůdných typů ukázal, jak sovětský vysokoškolský kolektiv dovede rozpoznat u jednotlivce přežitky minulosti - sobectví, kariérismus, mondénnost a neodpovědnost v tvůrčí vědecké práci - a jak je soudružskou účastí a kritikou umí pomoci překonat. Seznamuje se všemi stránkami života sovětských vysokoškoláků, s jejich intenzivní veřejnou a sportovní činností, se zábavami a slavnostmi, a vyznívá v myšlenku, že studentská léta nelze prožívat lehce a bez starostí: "Boj proti sobectví, zištnosti, závisti a měšťáckým předsudkům v nás samých, to je boj za mravnost, za upevnění a dovršení komunismu. Čím přísnější budete k sobě i jeden k druhému nyní, kdy studujete, tím krásnější a plnější bude v budoucnosti vaše práce a váš život." Zdroj anotace: Krajská knihovna Františka Bartoše ve Zlíně