Soubor deseti povídek, jež líčí lidi na bulharských stavbách mládeže. Jednotlivé novely ukazují, jak práce lidi přetváří, mění způsob jejich myšlení, vychovává je ke kolektivnosti, ukazuje jim nový život, který znamená socialismus, a nově formuje také vztahy mezi chlapci a děvčaty. Kniha je nazvána podle první, nejdelší povídky, zachycují růst prostého venkovského děvčete, které se odvážně vymaňuje z pout nezdravého citu a v kolektivu vyrůstá v uvědomělou ženu, příští studentku dělnické fakulty. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR