Petras Cvirka je litevský pokrokový spisovatel a žil v letech 1909-1947. Většina povídek, sebraných do této knihy, přenáší čtenáře do staré litevské vesnice. Předními osobami v této staré vesnici bývali statkáři-kulaci a katoličtí kněží-ksendzové. Vesnická chudina, která tvořila většinu obyvatelstva, žila ve strachu a pod útlakem, v chudobě a nevzdělanosti. Ačkoliv se tam již poměry změnily, mají povídky o staré Litvě význam i dnes, neboť nám připomínají, že v kapitalistických zemích a koloniích trpký život pracujících stále ještě neskončil. V několika posledních povídkách těží thematika z doby Velké vlastenecké války. Protože děti jsou častými hrdiny Cvirkova díla, je připojena ještě závěrečná povídka - o vzpomínkách dětí na Petrase Cvirku kterou napsala Z. Šišovová. (Část. podle úvodu K. Zelinského.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR