Kniha je životopisem armádního generála Nikolaje Fjodoroviče Vatutina, který celý život věnoval službě vlasti, za níž ve Velké vlastenecké válce v dubnu 1944 položil život. Autor popisuje chudé prostředí, v němž gen. Vatutin vyrostl, vypráví o jeho dětství a mládí, o tvrdošíjnosti, s jakou prosadil proti dědečkově vůli své rozhodnutí pokračovat ve studiích. Jako devatenáctiletý dobrovolník vstoupil Nikolaj do Rudé armády a účastnil se bojů v občanské válce. Po jejím ukončení zůstal v armádě, absolvoval s výborným úspěchem Vojenskou akademii v Moskvě a stal se velitelem: rozvážným, obětavým, přísným, ale při tom skromným a lidsky prostým ve vztahu ke svým podřízeným. Za Velké vlastenecké války velel celé frontě v kursko-voroněžské oblasti a proslavil se zejména při osvobození Kijeva. Celá kniha o statečném sovět. vojevůdci, který nakonec padl hrdinnou smrtí prostého vojáka, znovu dokládá vysokou morální převahu Rudé armády nad německou soldateskou, ukazuje sílu sovět. ducha i sovět. zbraní, které přinesly svobodu tolika zemím. Zdroj anotace: NKP