Vynikající český histolog, laureát státní ceny z r. 1951, podává v díle souborný výklad svého názoru na živou hmotu. Proti Virchowově buněčné theorii staví vlastní theorii exoplasmovou, podle níž základní hmota živočišné tkáněvzniká nikoli sekrecí buněk, ale přímou přeměnou okrajových zon protoplasmy buněk, z exoplasmy. Základní hmotě takto vzniklé je třeba přičíst určitou životnost, samostatný další růst a fibrilám rozmnožování. Buňky spolu souvisímezibuněčnou hmotou, "živou hmotou" (bioplasma). Tak dospívá autor k nové nauce o naprosté celistvosti a jednotě metazoového organismu, kde všechny histologické složky spolu souvisí a kde veškeré funkční struktury se tvoří účelně zhlediska potřeb celého organismu. Zamítavým postojem k Virchowovým zásadám se autor shoduje se stanoviskem sovětské biologické vědy (O. Lepešinskaja). (Podle doslovu J. Wolfa.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR