V 9 povídkách líčí soudobý sovět. spisovatel poměry a život nejubožejší chudiny v Afganistanu. Vypráví o honcích karavan, potulných hudebnících, pastýřích dobytka, derviších a žebrácích, a ukazuje na útlak a bezmezné vykořisťování anglickými úředníky a jejich přisluhovači z řad domorodé buržoasie, na nelidsky kruté tresty za to, že náboženské předpisy, které vytvořila třída majetných, chudáci někdy z hladu nemohli dodržet. Titulní povídka ukazuje, jak afganist. vláda jedná s přestárlými zasloužilými vojáky: místo pense jednomu z nich "dovolí", aby pečoval o toulavé psy a živil se zároveň s nimi odpadky, které pro ně vyžebrá. Závěrečná povídka, líčící pouliční loutkové představení, ukazuje, jak toto vše lidová tvořivost tragikomicky zpracovává, a vyznívá optimisticky: i když je loutkář za svoji satiru na vydírání chudáků krutě potrestán, slibuje, že po uzdravení se do města jistě vrátí. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR