Rus. klas. realista (1812-1891) zachytil ve svých dílech období 40. let, kdy do lenivého ticha šlecht. hnízd počaly stále naléhavěji pronikat zvuky městského života s jeho horečnatým tempem a probouzet venkovské snílky. "Všední příběh", ideově spojený s romány "Oblomov" a "Strž", ukazuje tento proces na dvou hlav. postavách: mladý zhýčkaný šlecht. synek, sice vzdělaný a nadaný, avšak nepraktický, přichází ze starobylého venkovského sídla do Petrohradu k svému strýci, prozaickému, činorodému podnikateli, až cynicky praktickému, který důsledně rozbíjí všechny nadšené sny synovcovy a učí ho opouštět romantický, neplodný názor na život. Po 10 letech je z venkovského idealisty chladný praktik, pro kterého je práce nezbytností a který se po střízlivé úvaze výhodně ožení. Podle slov jeho strýce je jeho kariéra "nevšední případ", spisovatel nazval však příběh právě opačně, neboť, i když si vážil energie a kulturnosti buržoazie v době jejího nástupu, přesvědčením byl konzervativní. Odstín melancholie a stesku podbarvuje proto jeho líčení, jak mladý hrdina vystřízlivěl z romantismu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR