Soubor 16 povídek z 1. Jiráskova tvůrčího období (1872-83) ve Spisech dosud neprávem opomíjených, vesměs s náměty z rodného Hronovska, z jeho lesů, náhorních planin, chudičkých polí a samot ve stráních. J. v nich vykreslil realistický obraz vesnice 40.-80. let min. stol., ztvárnil své bezprostřední zážitky a zkušenosti z dětství. Ukázal, jak v těch letech přechodu vsi od feudalismu ke kapitalismu se její obyvatelstvo třídně diferencovalo na venkovské boháče a na chudinu chalupníků, podruhů a tkalců. Všechen život sedláků je usměrňován jejich sobectvím a touhou po majetku. Chamtivost je zaslepuje, vede rodiče k rozrušení citových vztahů mladých lidí a k vynuceným sňatkům dětí. Lakota vyhání sourozence jediného dědice z jejich rodných statků a činí z nich podruhy, nádeníky a tuláky. Chtivost peněz ničí nejednou i samotné boháče. Jirásek dovede najít zdravé jádro našeho lidu, nezavírá očí před třídní nerovností a nespravedlností na vsi. Jeho sympatie jsou cele na straně živořících tkalců, vyhnaných sirotků, skotaček a k vojsku na léta odvlečených chudých synků. Naproti tomu se živelně staví proti lakotným, hrabivým a mstivým boháčům, kteří vše podřizují zájmům svého majetku. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR