V románě napsaném v prvních letech nacistického režimu zachytila autorka život německého proletariátu v době krise a nezaměstnanosti v letech 1929-1933. Děj se odehrává v jednom hornickém městečku a ústřední postavou je havíř Bentsch, který při důlním závalu své soudruhy ze všech sil povzbuzuje a po pět dní v nich udržuje vůli k životu, dokud nejsou ze zasypané šachty zachráněni. Práce na dole je však zastavena a zachráněným horníkům hrozí nebezpečí, že se svými rodinami pomalu zahynou hladem. Na jejich osudech je pak zachycena beznadějná ponurost doby, kdy lidé živořili z podpor v nezaměstnanosti, vypomáhali si nepatrnými příležitostnými výdělky a často z beznaděje končili s celými rodinami sebevraždou. Nevědomí, vyhladovělí a zlomení si nakonec přáli, aby "jámu otevřel třeba čert, jen když budou mít práci". Strach z nezaměstnanosti je zaháněl do nacistických schůzí, kde jim byla slibována práce a mzda. Mravně silní lidé druhu Bentschova se však zachraňují odchodem do illegality, kde již pracovaly buňky Rudé fronty. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR