Dílo, v němž Marx poprvé formuluje požadavek dělnických stran po hospodářské přeměně, tj. po přivlastnění výrobních prostředků společností. Stati, v nichž se Marx poprvé pokusil objasnit určitý úsek dějin na základě materialistického pojetí vývoje z dané hospodářské situace. V podrobném rozboru politických událostí od únorové revoluce r. 1848 přes jednotlivé fáze ústavní republiky až těsně před státní převrat Ludvíka Bonaparta ukazuje Marx, jak republika od prvého dne své existence nejen finanční aristokracii nesvrhla, nýbrž ještě ji upevňovala. Světová obchodní krise r. 1847, která byla hlavním zdrojem revolučních činů, dokazuje jasně, že politický vývoj je podmíněn změnami hospodářské situace. Stejně tak i nastavší průmyslová prosperita po r. 1849 byla oživující vzpruhou posílené evropské reakce. Podrobná znalost hospodářských poměrů Francie té doby umožnila Marxovi podat současně s událostmi výklad, který odhaluje jejich vnitřní souvislost. V úvodu hodnotí Engels jak význam těchto M. studií, tak i postupující krystalisaci představ o povaze a průběhu "sociálních" revolucí v 19. stol. Zdroj anotace: NKP