Studie se snaží odpovědět na otázku, zda aktualizace baladických rysů prózy třicátých let je vskutku aktualizací balady, a dochází k základnímu problému - zkoumání žánru jako konkrétně historického faktu. Na základě rozboru děl našich autorů - jako Olbrachta, Majerové, Vančury, K. Čapka, Pujmanové, Glazarové, Nového, Řezáče, Kličky, Konráda, J. Havlíčka, Poláčka - pojednává jednak o pojetí balady a jednak o prozaické baladě, přičemž v této druhé části si všímá náznakovosti, krystalizace a zralosti baladického tvaru. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR