Za jednobarevnými fotografickými záběry venkovské krajiny následuje 27 básní, jemně a citlivě přistupujících k přírodě, jež v nich většinou má roli dominantní. A i u těch veršů, kde prvotním předmětem není přímo přírodní objekt, nýbrž nějaká jiná pocitová či smyslová oblast (např. Smutek, Hlasy od půlnoci), vrací se obrazový aparát k přírodnímu zdroji. Básník vždy krátkou výpovědí dociluje atmosféry, která se zdá být pro každé z témat příznačnou. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR