Pokus francouzského filosofa a historika konfrontuje logicky utříděný obsah sociální církevní doktríny s marxismem. Analyzuje, počínaje encyklikou Rerum Novarum, nejdůležitější dokumenty a moderní tomistické nauky. Hodnotí vznik a vývoj sociálního učení církve, jež vyvolala postupující emancipace lidstva z odvěkého útisku, a tím i duchovního vlivu. Ukazuje, jak reaguje církev na sociální jevy i jak se snaží, třebas ji ohrožují rozpory, ochránit nejdůležitější dogmata a současně řešit nové situace. Pro české vydání napsal autor kapitolu, v níž posuzuje modernizační úsilí církve, zvláště na podkladě jednání posledního koncilu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR