Formou autorových vzpomínek na dny prožité v sibiřské vesnici v domácnosti mladého dřevařského dělníka a jeho ženy je zachyceno ideové a morální vyspívání prosté venkovské ženy v době od poloviny třicátých let přes léta Velké vlastenecké války až po současné dny mírového budování. Žena, vyrostlá v samotě sibiřské tajgy a až do provdání negramotná, počíná si uvědomovat, že k tomu, aby mohla sledovat mužovy zájmy a být platnou pomocnicí při budování nové společnosti, nestačí pouze klidná a spořádaná domácnost. Naučí se číst a psát, po mužově odchodu na frontu nastoupí na jeho místo v továrně, získá si vyšší zdravotnickou kvalifikaci a stává se nakonec poslankyní svého kraje. Román, řešící všechny problémy vzájemných lidských vztahů, vyznívá v myšlenku, že základem, na němž sovětští lidé budují svůj život, je přesvědčení o spravedlnosti socialistického řádu a společná snaha pracovat ve prospěch lidu. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR