Od počátků až po smrt nachází autor v díle českého historika Josefa Pekaře reakční prvky, protidemokratické názory, antisemitismus a odsudek všeho revolučního a pokrokového. Jako theoretik kontrarevoluce připravoval Pekařideologicky půdu pro hitlerismus u nás, neboť na konci života přešel k přímé obhajobě fašismu. Řadou citátů z Pekařova díla Pachta dokládá, jak byl Pekař spjat s reakčním křídlem české buržoasie už od let 90., jak odmítal v čes.dějinách všechno, co směřovalo k zvrácení starého nespravedlivého řádu, jak horlivý byl v boji proti revolučnímu významu husitství, zvláště táborství, jak naopak oslavil dobu pobělohorského temna jako vítězné údobí, jak se stalobráncem reakčního kultu svatojánského, jak stál pevně na půdě rakouské říše ještě po převratu a jak jeho pojetí čes. dějin dodávalo argumenty k ospravedlnění měšťáckého režimu bídy, hladu a násilí za 1. republiky. Pekař vůbecpopíral samostatnost a původnost našich národních dějin a jeho názory posloužily nakonec jako zbraň k upevnění cizí nadvlády u nás, ohrožující samu existenci národa. Pachta ostře odlišuje názory Palackého od Pekařových a"pekařovština", tato ideologická opora nacismu, je mu zdrojem reakčních názorů, podvodných pověr a protinárodních přežitků, jak je šířili i Pekařovi žáci Kalista, Chaloupecký, Holínka a j. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR