Ve velké české tradici literárního zpracování cest po světě (k níž už M. Majerová napsala jistě dosti obsáhlou kapitolu), dobude opravdovým novátorstvím, zvláštním spojením povídkového a reportážního útvaru, spojením subjektivního uměleckého výmyslu s dokumentárním materiálem nová kniha o radostných setkáních s čínskými lidmi svého zvláštního místa. Život nové Číny není v ní popisován tak, jak jej viděly oči "evropského" diváka. Je záznamem prožitku čínských lidí, kusem jejich života. Autorka nepopisuje a nevykládá, jen uvádí své hrdiny a oni sami vypravují o sobě i druhých, o radosti života Majerové jde o to, podat skutečnost nové Číny v celé její šíři - proto tu najdeme lyrický monolog starého malíře-národního umělce, veselý až humorný uvítací projev kuchaře krčmy umělců, stručnou životní zpověď bývalé dcery boháče před mládežnickou organisací, rozechvělý dopis mladé údernice, přednášky, vyprávění spisovatelky, krabího muže, ženy námořníkovy, životopisné líčení průvodce v rodném domě Mao Ce-tungově, živé povídání čínských pionýrů ... Majerová pro nás zlidštila starou exotiku čínského národa a jeho kultury, a protože všelidsky chápe osobitost čínského života, myšlení a cítění, podařilo se jí vyvolat dokonalou čínskou atmosféru. (Podle F. Buriánka.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR