V třídílné autobiografické románové kronice, napsané a po prvé vydané za Velké vlastenecké války v SSSR, zachytil autor poměry v Zakarpatské Ukrajině od 80. let minulého století až do r. 1920. Ústředním dějovým motivem jsou osudy syna berehovského vinaře Gézy Bálinta až do popřevratové doby, kdy se stal vlivným činitelem v Ukrajinské rudé gardě a v dělnickém hnutí, dokud jej čs. úřady postrkem nevyhostily do SSSR. První díl líčí národnostní a sociální boje rusínsko-maďarsko-židovské, útisk rusínského lidu. Druhý díl líčí spoušť, kterou natropila v zemi světová válka. Třetí díl pak zachycuje podrobnosti vzniku bývalé Podkarpatské Rusi, vykořisťování zakarpatského lidu čs. reakcí a zradu proletariátu pravicovým křídlem čs. sociální demokracie. Román oslavuje zároveň statečné selské a dělnické vůdce zakarpatské chudiny, kteří pod dojmem zpráv o Leninovi nepřestávali věřit v záchranu z Východu. (Část. podle doslovu.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR