Román Ecy de Queiroz (1845-1900), "španělského Zoly", po prvé v originále vydaný na pokračování 1875, od té doby několikrát přepracovaný a přeložený do cizích jazyků (tak česky vydán již 1934 v překladu A. Machovce), opodstatňuje výrok Gorkého, jenž viděl v jeho autoru "jeden z vrcholů světového románu". Je to nejen románový příběh o lásce sličného faráře Amara Vieiry a mladistvé zamilované Amelie, jež zemře skryta světu po porodu zdravého dítěte, které samo nato zahyne u "andělíčkářky", ale především je to obžalobný obraz života portugalského kléru a celé kohorty pobožnůstkářských typů okolo něho, kritický obraz portugalské společnosti a ne toliko pouhý útok na kněžský celibát, odsouzení maloměstské honorace v Leirii, jejích bigotních dám a labužnických a intrikánských kněží: je málo kladných typů v této románové skladbě: je jím na př. takový abbé Ferrao, kněz vlídný a cudný, pomocník chuďasů - a ten ovšem zůstává pro svou nevýbojnost na nejnižším stupní kněžské hierarchie. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR