Povídka z Vel. vlast. války, jejíž hrdinou je 12letý vesnický chlapec, který utekl z jednoho ze strašných "dětských útulků", kam ho nacisté poslali, když byli jeho rodiče spolu s ostatními obyvateli vesnice zavražděni. Dva roky se Váňa Solncev sám ukrýval před Němci v obsazeném území, dokud ho nenašli a neujali se ho rozvědčíci sovět. dělostřeleckého pluku. Hoch, který po dlouhém strádání přilnul k družnému vojenskému životu, se stal rozvědčíkům přesným a svědomitým průvodcem v terénu, který bezpečně ovládal. V bojích prokázal neobyčejnou bystrost, vojenské nadání a hrdinství (i když ho dětská ctižádost jednou téměř zahubila), útvar ho přijal za vlastního a jako svého dobrého, chrabrého a spolehlivého syna ho poslal na studia do Suvorovova vojenského ústavu. "Váňa Solncev je skutečný romantický hrdina se svým složitým osudem, hrdinskými činy, opravdovým přátelstvím a zároveň je to obyčejný vesnický chlapec, nanejvýš živý a nefalšovaný. A tento hrdina je obklopen právě takovými lidmi, jako je sám, dobrými, prostými - vojáky Rudé armády, vítězi ve válce, která nemá obdoby". (S. Maršak.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR