Pokračování románu "Rytíř Zlaté hvězdy" ukazuje kubaňskou vesnici Usť-Něvinskou v práci na uskutečňování plánu na přetvoření přírody a v péči o odbornou a politickou výchovu kolchozních kádrů. Ústřední postavou je opět předseda výkonného výboru Sergej Tutarinov, mladý, iniciativní, schopný a vysoce uvědomělý pracovník, u něhož radost z úspěchu vybudované elektrárny a šťastný rodinný život sice dočasně převládnou nad každodenním kritickým sledováním veřejných záležitostí, který však díky radám zkušeného stranického pracovníka Kondraťjeva včas pozná, čeho je vesnici nejvíce třeba: dokonale využívat elektrifikace především k pohonu hospodářských strojů, vysazovat lesní pásy ve stepi a důsledně dbát o soustavné politické a odborné školení všech kolchozníků. Na rozhovorech Tutarinova s Kondraťjevem, na případu domýšlivého nekritického předsedy kolchozu Chvorosťankina a na četných příkladech tvořivé práce kolchozní mládeže řeší román všechny důležité otázky života sovětské poválečné vesnice a vyznívá v myšlenku, že k tomu, aby zaplálo světlo nad zemí, je třeba nejen ovládat technické vymoženosti, ale především neustále si osvojovat leninsko-stalinské učení a tvořivě je uplatňovat v každodenní práci. - Stalinova cena. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR