V 1. části osvětluje studie hospodářsko-politický vývoj v Uhrách a na Slovensku v 18. a na poč. 19. stol. Pak črtá hl. životní osudy Štúrovy, jeho studie, činnost kulturní, společenskou a politickou, jeho úsilí jako poslance uherského sněmu (1847-48) i účast v povstání 1848-49. Oceňuje zavedení spisovné slovenštiny jako čin důležitý pro pozdvižení nár. sebevědomí slov. lidu. Studie hodnotí posléze průběh a výsledky povstání, v němž se slov. buržoasie octla na falešné koleji, když hledala útočiště u vídeňské reakční vlády. Ze zklamání nad ztroskotanou revolucí se Štúr uchýlil k slavjanofilské orientaci. Pokrokový jeho rys však spočívá v tom, že zdůrazňoval závažnost hosp. a soc. rozvoje na Slovensku a jeho úzkou souvislost s bojem politickým a se snahami kulturními. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR