Závěr románové trilogie líčí neúmorné úsilí carovo o znovuzískání Livonska. Aby rostoucí ruská velmoc se upevnila na březích Baltu, tomu v 2. půli 16. stol. bránili jak Švédové, tak nový polský král Štěpán Báthory, který oblehlPskov. Přes vojenské neúspěchy, které otřásly státem, nepřestává Ivan hledat spojence proti Polsku, Litvě a Tatarům. Hledá spojení s římským papežem, který však stojí na straně polské katolické šlechty. 30 let bojoval Ivan o moře abyl od něho vytlačen. Nabízí proto spojenectví Anglii, ale i tu naráží na vychytralost a sobectví kupců. Je nedůvěřivý a podezíravý a ani jeho rodinné prostředí mu nepřináší zadostučinění: carevič Ivan je svéhlavý a samolibý a jakopřiští car intrikuje proti otci, mladší Fjodor je slaboch. Mezi bojary, soupeřícími o carovu přízeň, vyniká již lstivý a chytrý Godunov. Přes mnohé neúspěchy umírá Ivan s vědomím, že položil základy k rozmachu ruské moci nejen vůčisousedům na souši, ale i k rozkvětu zámořské dopravy. Všechna tvrdost carova byla vyvolána nezbytností boje za upevnění ruského centralisovaného státu a za získání volného přístupu k moři a tím svobodného styku se světem. V epiloguje záběr z doby Petra Velikého, který uskutečnil již snahu Ivana Hrozného a ovládl Baltik. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR