Kolektivní budovatelský román o problémech dnešního maďarského venkova a jeho lidu. Je umístěn dějově do autorova rodného kraje (autor je býv. čs. občan) - do vesnice u východních hranic země v nejjižnějším cípu Maďarska, do r. 1945, kdy je vesnice, vypleněná ustupujícími nacisty, osvobozen Rudou armádou. Dějem románu, jehož hrdinou je kolektiv vesničanů, je přechod vesnice z feudálního řádu do nové socialist. skutečnosti. Prostí, neuvědomělí nádeníci a rybáři, zabředlí v bídě, pověrách a v bázlivosti před velkostatkářem, farářem, notářem a bývalým rychtářem a rozeštvávaní pomluvami reakčních uprchlíků, odmítají zprvu pracovat na rozdělené panské půdě. Úsilí pokrokových jednotlivců, kteří organisují brigády na opravy cest a zahrad, zakládíjí první primitivní nemocnici, bojují s epidemiemi a s neúrodou, se zdá být beznadějné. Po těžkém boji se sabotážemi a s neuvědomělostí první dobré výsledky získávají odpůrce a pevnou ideovou linii dává vesnici mladý rolník, který po návratu ze sovětského zajetí prohlásí, že "zabije každého, kdo by chtěl ještě někdy štvát lidstvo do války" .,- Přímá řeč vesničanů je překládána podkrkonošským dialektem. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR