Povídky počaly vycházet v časopise Sovremennik r. 1847, r. 1252 byly "Lovcovy zápisky" vydány jako samostatná kniha. "Staly se v této době velkou událostí nejen literárního, nýbrž i společenského života. Turgeněv v nich zachytil způsob života venkovikého lidu a statkářů v nevolnické vesnice a v panském sedle, s dlouhou řadou realisticky a mistrně vylíčených postav vesničanů a statkářů, na pozadí středoruské krajiny, která je podstatnou a důležitou složkou komposice většiny povídek. Povídky neměly společného námětu. Avšak náhodná setkání a episody, které si přihodply při loveckých toulkách, byly spojeny jednou ideou: ukázat tvář "bárina" majitele nevolnických mužiků, a vedle něho tvář nevolnického rolníka. V celé knize se jasně projuvuju hluboký soucit a sympatie autorovy k utiskovanému a bezprávnému lidu, přesvědčivé a smělé odhalení "zpustlého" panstva, které bylo neomezeným vládcem nevolnických "duší" Úmyslem T. je ukázat morální převahu nevolnického rolnictva nad "kulturním" a "urozeným" otrokářským stavem." (Podle Dějin rus. lit.) Zdroj anotace: Národní knihovna ČR