Publikace Úpravy vazeb knižních byla vydána dohromady ve 1500 výtiscích, z nichž 150 číslovaných bylo dokonce vytištěno na ručním papíře a sázeno písmem Hajduk-antikva. Každá strana knihy je zarámována v modře tištěném rámečku a za zmínku jistě stojí rovněž iniciály, které pro publikaci vytvořil typograf Vojtěch Preissig. Publikace byla vydána díky Spolku českých bibliofilů a autor ji věnoval svému blízkému příteli Karlu Durynkovi. Bradáč se v díle zamýšlí nad knižními vazbami v teoretické i praktické rovině. Jako nejjednodušší typy vazeb jmenuje vazby papírové a tzv. polotuhé. Tento typ vazeb vlastně přecházel z brožury do vazby trvalé a používal se tam, kde nebylo potřeba pevné a důkladné vazby. Lepší a pevnější je však vazba poloplátěná. Ta se používala buď s rohy na vazbě či bez nich. Další druh vazby je již polokožený, který plní funkci solidního mezistupně mezi plátěnou a koženou vazbou. Poměrně podstatný rozdíl mezi nimi tkví ve skutečnosti, že motouz, na který je kniha šita, bývá u plátěné vazby mezi předsádkou a deskou. U vazby kožené bývá motouz umístěn mezi deskou a kůží, tedy mnohem více na povrchu desky. Obecně platí, že čím je vazba luxusnější, tím bývá přirozeně složitější samotné zpracování vazby knihy. Poslední a zároveň nejluxusnější vazba knihy je vazba kožená, která se nejčastěji používala z usně telecí či skopové. Dále Bradáč mluví ve své publikaci o předsádce, nápisech na hřbetech či ořízce. Ořízka se dle Bradáče nejlépe hodí jednobarevná, která působí nerušivým dojmem. Avšak u dražších publikací je možno rovněž použít zlaté ořízky, které se říkalo tzv. Lipská. Typografickou úpravu knihy doplňuje rovněž tzv. ztrácející se sazba. Publikaci Bradáč doplnil o několik fotografií knižních vazeb - masivních gotických, slepotiskových renesančních či vazeb jiných soudobých bibliofilských publikací. Zdroj anotace: OKCZ - ANOTACE Z WEBU