Základní marxistické dílo, v němž Lenin odhaluje idealismus empiriokritiků Avenaria a Macha a jejich ruských stoupenců, renegátů marxistické theorie, Bogdanova, Bazarova, Juškeviče, Lunačarského a Valentinova. Lenin ukazuje, že"třídní úloha empiriokriticismu se plně redukuje na přisluhování fideistům v jejich boji proti materialismu vůbec a proti historickému materialismu zvlášť". Leninova kniha je zároveň obranou theoretických základů marxismu -dialektického materialismu a historického materialismu - a materialistickým shrnutím a zhodnocením všeho důležitého a podstatného, co přinesla věda, a především přírodověda, za celé historické období od Engelsovy smrti. [Podle DějinVKS(b)]. Zdroj anotace: Národní knihovna ČR